Cenné svědectví o době národního obrození vydávají lidové paměti, v nichž selští písmáci stručně zaznamenali vše, co rozvířilo hladinu pokojného venkovského života. Jedním z těchto písmáků byl i Josef Dlask, sedlák v Dolánkách u Turnova. Žil v letech 1782 až 1853, ale své záznamy počíná již rokem 1716, kdy byl přestavěn statek jeho rodu. Někdy vzdálenou, někdy blízkou ozvěnou zaléhají do jeho pamětí převratné politické události, které měnily tehdy tvář Evropy. Napoleon, car Alexander, císař František, velký duchovní kvas třicátých a čtyřicátých let předminulého století, vrcholící památným rokem 1848, vše se odráží v jeho zápiscích, vše dochází u něho ohlasu, který je příznačný pro smýšlení většiny českého lidu.
Ale i vlastní radosti a starosti se v jeho pamětech pravdivě zrcadlí a ukazují skutečný život českého venkova v první polovici minulého století. Upřímnost a výrazová nehledanost Dlaskova tu často kouzlí půvabné idyly. A s jakou vroucností a vážností mluví o svých největších zájmech: o Bohu a přírodě! Svou lidovou moudrostí a opravdovostí jsou jeho zápisy vtělením samé duše českého lidu, projevem jeho nezdolné vůle žít. Jsou však také neznámým dosud dokladem lidové tvořivosti, zajímavým nejen pro filology a pro dějepisce, nýbrž i pro každého, kdo chce proniknouti ke kořenům naší národní tradice. Doslov a poznámky napsal Pekařův žák František Kutnar. Úvodní studii prof. dr. Josef Pekař.